Propast mezi sci-fi a realitou ve vývoji robotů nikdy nebyla těsnější. Jedna z největších a nejméně diskutovaných hranic v humanoidní robotický Vývoj nemá nic společného se vzhledem ani flexibilitou. Má co do činění s něčím mnohem zásadnějším: teplem.
Problém se studenou kůží
První robotičtí společníci a anatomické panenky měly jednu zásadní nevýhodu: na dotek působily uměle. I když mohly vypadat a působit velmi realisticky, byly nakonec vyrobeny z materiálů, jako je silikon a termoplastické elastomery, a tyto materiály, bez ohledu na to, jak pokročilé jsou, vždy začínají při pokojové teplotě, nebo alespoň 20-68 °C. Lidská kůže si na druhou stranu udržuje okolní teplotu mezi 72-91 °C. Tento 95stupňový rozdíl je něco, co je velmi těžké přehlédnout, a pro vývojáře robotů pracující na intimních robotických společnících to byl jeden z nejobtížněji řešitelných problémů.
Bionické termální systémy: Řešení
Bionická tělesná teplota neboli technologie vnitřního ohřevu je něco, co tento velmi obtížný problém vyřešilo. Špičková robotika Společníci nyní mají vnitřní odporové topné prvky, které jsou zabudovány v jádrech robotického těla. Tyto topné prvky, podobné konceptu vyhřívaných autosedaček nebo lékařských vyhřívacích deek, jsou uloženy pod silikonovou vrstvou a poskytují téměř identické teplo jako lidská kůže.
Technická výzva samozřejmě nespočívá ani tak v tom, aby se něco zahřálo, ale v tom, aby se na této teplotě udrželo. Lidská kůže samozřejmě nevyzařuje teplo rovnoměrně. Ruce a nohy jsou vždy chladnější, zatímco trup a střed těla jsou vždy teplejší. Pokročilá technologie vytápění nyní nabízí několik nezávislých topných zón, z nichž každá má zabudovaný termistor neboli teplotní senzor, který neustále monitoruje a upravuje teplotní výstup, aby replikoval tento gradient. Nejde jen o to, aby se něco zahřálo. Jde o to, aby se vytvořilo něco, co se na dotek podobá lidské kůži.
Inteligentní tepelná zpětná vazba
Někteří výrobci jdou ještě o krok dál. Termoelektrická zařízení dokáží jak topit, tak chladit. Tato zařízení umožňují robotickému společníkovi přizpůsobit se různým okolním podmínkám. Pokud je například v místnosti teplo, povrchová teplota robotického společníka se odpovídajícím způsobem upraví. Některé další experimentální modely nyní začínají zahrnovat formu zpětné vazby, která umožňuje, aby se povrch robotického společníka zahřál na dotek, pokud je schopen dotyk detekovat. Jedná se o fyziologičtější reakci lidského těla na blízkost.
Proč na tom záleží víc než jen na intimitě
Důsledky bionického tepelného inženýrství sahají daleko za hranice trhu s zábavou pro dospělé. Roboti-společníci určení k péči o seniory nebo jako řešení sociální izolace, která je celosvětově rychle rostoucím problémem, výrazně těží z tepelného realismu. Současný výzkum interakcí člověk-robot ukázal, že teplo je jedním z nejzákladnějších signálů, které lidé používají k hodnocení života. Robotický společník, kterému je zima, je vnímán jako zásadně jiný, bez ohledu na jeho další vlastnosti. Teplo tuto kognitivní mezeru uzavírá.
Cesta vpřed
Bionické teplotní systémy jsou pouze součástí rychle se rozvíjejícího systému robotických funkcí, které nově definují, co je robotický společník. S tím, jak se tepelné inženýrství stává pokročilejším, bude výzvou jeho hladší začlenění do systémů senzorické zpětné vazby, které umožní robotickému společníkovi reagovat na teplo a také ho poskytovat.
Budoucnost robotických společníků není jen inteligentní, ale i teplá.
